Epilepsie

Epileptické záchvaty jsou projevem zvýšené dráždivosti neuronů mozkových hemisfér. Projevují se náhlou neprovokovanou poruchou vědomí, chování, emocí, motorických funkcí nebo citlivosti. Tyto stavy se obvykle stereotypně opakují.

Jedenkrát v životě onemocní epilepsií každý třicátý člověk. Nemocného ohrožuje hlavně nakupení epileptických záchvatů a úraz při záchvatu. Nemůže také vykonávat některé činnosti, např. pracovat ve výškách, s točivými stroji nebo řídit motorová vozidla.

Diagnoza

Pro diagnostiku je velmi důležitý popis záchvatů očitými svědky. Důležité jsou také příznaky vznikající před záchvatem a po záchvatu. Okolnosti záchvatu pomohou zjistit event. vyvolávající příčinu. Ne všechny záchvaty jsou epileptické. Podobně někdy vypadá synkopa (mdloba) nebo psychogenní (hysterické) záchvaty. K odlišení může pomoci elektroencefa­lografie. Někdy epilepsie vzniká bez zjevné příčiny. Jindy je symptomem jiného onemocnění mozku – metabolickými poruchami, např. vrozeným nedostatkem vitaminu B6, malformace mozku, mozkového nádoru, úrazu či zánětu mozku, krvácení nebo cévní mozkové příhody. V těchto případech jsou prováděny počítačová tomografie a nukleární magnetická rezonance. Někdy je třeba přesně stanovit oblast mozku zodpovědnou za vznik záchvatu. V tomto případě je pozitronovou emisní tomografií zobrazován metabolismus mozkových buněk při epileptických výbojích. Příčinu se podaří nalézt asi v 1/3 případů.

Léčba

Přestože počet léků proti epilepsii každoročně narůstá, nejúčinnější preparáty jsou používány desítky let. Nové léky zatím nabízejí spíše nižší výskyt nežádoucích účinků nebo pomoc v případech, kdy klasická antiepileptika selhávají. Významně může při léčbě pomoci psycholog, psychiatr, školená zdravotní sestra a sociální pracovnice. Ojedinělé záchvaty u léčeného pacienta většinou nevyžadují hospitalizaci. Naopak nakupení epileptických záchvatů, tzv. status epileptikus může vyžadovat dočasné umístění na jednotku intenzivní péče. Tyto stavy jsou poměrně řídké a postihují většinou nedisciplinované pacienty neužívající léky a nadužívající alkohol.

V ojedinělých případech léky počet záchvatů neovlivní. Potom lze provést operativní odstranění epileptického ložiska, které může pacienta vyléčit či snížit počet záchvatů, nebo zákrok, který znemožní šíření záchvatu z epileptického ložiska.

Prognoza

Při terapii jsou asi 2/3 pacientů bez záchvatů. Podávání léků proti epilepsii neovlivňuje dobu, za kterou dojde k vyléčení. Některé typy dětských záchvatů s normálním nálezem na zobrazovacích metodách mají prakticky vždy dobrou prognozu, zatímco záchvaty spojené se strukturálními změnami mozku mají prognozu horší. Při vysazení antiepileptické léčby mají nejmenší naději na opakování záchvatů do dvou let pacienti s normálním nálezem na EEG s epilepsií vzniklou bez zjevné příčiny (24%) zatímco pacienti s epileptickými projevy na EEG se známou příčinou epilepsie nejvyšší (65%).

První pomoc při epileptickém záchvatu

Epileptický záchvat se projevuje nejčastěji křečemi končetin s poruchou vědomí, přechodnou zástavou dechu a pomočením. Stav působí dramaticky, ale odezní obvykle do 2–3 minut.

Pokud se jedná o první záchvat v životě, nemocného referujeme do nemocnice (zavoláme rychlou záchrannou pomoc – linka 155). Jde-li o ojedinělý opakovaný záchvat u již léčeného pacienta, transport do nemocnice není nutný, pokud se záchvat neopakuje. Za tímto účelem někdy podáváme rektální čípek s diazepamem, který má pacient od svého lékaře pro případ záchvatu (jeho podání snižuje pravděpodobnost jeho opakování).

V každém případě probíhajícím křečím nijak násilně nebráníme, pouze dáme pozor, aby se pacient neporanil o okolní předměty, tj. odstraníme je z dosahu, popř. podložíme hlavu. Ústa nerozevíráme, nemá to význam a navíc můžeme být pokousáni. Můžeme uvolnit oděv kolem krku nebo pacienta uložit na bok. Po záchvatu pacient nabývá vědomí postupně, může být spavý, stav může trvat až několik hodin. Pokud došlo při záchvatu k poranění hlavy nebo jiné části těla, pacienta převezeme do nemocnice.