Na sále je důležitá souhra týmu

Dobrý operatér si rozumí s nástroji i s lidmi

Čtyři operační sály trutnovské nemocnice jsou v chodu už jedenáctý rok, vyhovují nejpřísnějším podmínkám a jsou vynikajícím zázemím pro operativu čtyř oddělení nemocnice: ORL, oční, ortopedie a chirurgie. Všechny operace jsou dopředu naplánovány, stejně jako týmy, které je mají na starosti, jako nástroje, které budou použity. Na změny jsou připraveni. Vždyť jen během našeho hodinového rozhovoru přes poledne přijali neplánovaně k operaci dítě se zlomeninou předloktí a akutní zánět slepého střeva. To pak operatéři, anesteziologové, sestry doslova „kmitají“. „Práce mě uspokojuje především proto, že má viditelné dobré konce: dítě i starší člověk od nás odchází s napravenou nohou či rukou, odjede takzvaně „spravený“. Následně po operaci zlomeniny chodí pacient ke mně do poradny a výsledky jsou vidět."

MUDr. Petr Kroh je primářem Centrálních operačních sálů trutnovské nemocnice už deset let. Chirurgem – traumatologem je 25 let, na trutnovskou chirurgii nastoupil v roce 1990. Jak sám o sobě říká, je odchovancem úspěšného traumatologa doktora Miloslava Rouska. Zeptali jsme se ho:

Operujete na všech sálech denně?

„Ano, a protože každý obor patřičně vnímá svoji důležitost, je třeba dobře vycházet se všemi primáři a každodenně kloubit potřeby jejich oddělení a práci na jednotlivých sálech předem zkoordinovat. Do spolupráce také vstupují anesteziologové, sálové sestry. Pro zajímavost: operuje zde jedenáct chirurgů, devět ortopedů, dva oční lékaři a dva lékaři z ORL.“

To je dvacet čtyři lidí. Jak se všichni domlouváte? Existuje něco jako „jízdní řád?“

„Mezi všemi těmito pracovníky probíhá denně ráno hlášení, abychom věděli, kdo půjde na jaký sál a my jsme jej včas mohli náležitě připravit. Od večera se může spousta věcí změnit, například se ukáže, že je potřeba nějakému pacientovi neplánovaně operovat břicho; tuto operaci musíme vklínit do programu a na základě toho musíme posunout například ortopedickou plánovanou operaci .Tuto změnu musíme projednat s anesteziology, zda změnu akceptují. Má to spoustu souvislostí.“

Čím se jednotlivé operační sály liší?

„Septický sál je využíván pro operace, u nichž se předpokládá infekt. Využívá se při operacích střev, amputacích, a dalších operacích. Na mezoseptickém sále už můžeme operovat kýly, žlučníky a provádíme zde další operace. Aseptický a traumatologický jsou čisté sály a provádíme na nich ty nejčistší traumatologické a ortopedické operace. Mají společné zázemí. Jeden z těchto sálů má laminární proudění vzduchu, díky kterému proudí nad pacienta a kolem pacienta přefiltrovaný vzduch přes antibakteriální filtry. Vzduch je odváděn k podlaze. Tím se snižuje riziko pooperačních infektů., které hrozí především u operací kloubních náhrad.

Kdo všechno tvoří tým, který operuje?

„Samozřejmě je to lékař – operatér, který celému týmu velí a který má jednoho či dva asistenty. My určíme, která sálová sestra bude asistovat na místě a která takzvaně „pobíhat“, to znamená zajišťovat, co je třeba. Dále je to samozřejmě anesteziolog a anesteziologická sestra. Do týmu ještě patří sanitář, který pacienta převlékne, přeloží na operační stůl, po operaci předá sestře, která se o pacienta na určitou dobu stará na dospávacím pokoji. Je velmi důležité, aby mezi všemi těmito lidmi vládla souhra, aby tým byl vyladěn. V tom je moje role důležitá, jako primář operačních sálů se musím umět domluvit s každým z primářů jednotlivých operačních oborů a anesteziology. Musím se všemi vycházet. Mám radost, že mezi námi všemi v trutnovské nemocnici to funguje dobře.“

Může se pacient ucházet o to, aby jej operoval konkrétní lékař?

Operatéra vypisuje primář příslušného oddělení, a pokud si pacient vyžádá konkrétního lékaře, pak je to zaznamenané v ambulantní knize a mně se to v požadavku na program sálu objeví. Pokud ten lékař nemá zrovna dovolenou, snažíme se, abychom pacientovi vyšli vstříc. Zrovna včera operoval doktor Miloslav Rousek pacientku po zlomenině kotníku. Po loňské operaci k němu rok chodila do poradny a nyní přišla na operativní odstranění kovu. Má k němu absolutní důvěru, proto jsme ji v jejím požadavku samozřejmě vyšli vstříc.“

Kdo je za operaci zodpovědný po právní stránce?

Po právní stránce za operaci odpovídá operatér a anesteziolog, to jsou dva klíčoví lidé.

Jak dlouho operace trvá?

„Jednodušší záležitosti odoperujeme do hodiny, jako například slepé střevo, artroskopie, diagnostické operace. Pak jsou samozřejmě složitější operace, například střevní, cévní, revizní endoprotézy, periprotetické zlomeniny a ty trvají několik hodin. Já sám jsem asistoval při operaci slinivky břišní 7. hodin.

Jak je pacient před operací poučen? O čem s ním mluvíte?

„Tak například chirurg řekne pacientovi, jakou má diagnózu, jak by se mohl léčit a co by se s tím dál mělo dělat a že by doporučoval operativní zákrok. Řekne například: „Máte kýlu, je třeba ji operovat“ a sdělí i dobu, ve které by to bylo optimální, následně navrhne termín. Pacient pak s chirurgem podepíše souhlas. Následně obdrží dokumentaci ze strany anesteziologa. Je informován o anestezii, dozví se například, zda je nutné celkové uspání. I toto podepisuje. Třetí je stranový protokol (například v případě kolena, ledviny, atd.). Den předem je zapsán v plánu operace a lékař na odpolední vizitě mu tuto skutečnost oznámí. Odpoledne před operací přijde za pacientem ještě anesteziolog a domluví způsob vedení anestezie.

A kdo velí sestřičkám?

„To je zase moje role,“ přidává se do rozhovoru vrchní sestra Centrálních operačních sálů paní Jaroslava Machulová. „V týmu je nás devět instrumentářek, jeden sanitář, tři pomocnice na úklid. Na operační program přichází z chirurgického oddělení ještě jeden sanitář. Z našeho týmu má jedna sestra službu. Střídáme se v pracovní dny na sterilizaci, kde se staráme o implantáty a laparoskopické nástroje, složité sady k ortopedickým operacím. Připravujeme servis pro operatéry, aby měli vše, co potřebují k výkonům. Od rukavic přes oblečení, implantáty, medikace, dezinfekční prostředky, správnou teplotu na sále. Sálové sestry se střídají u operací všech oborů.“

Mluví sestry s pacientem o operaci?

Mluví, jsou to sestry na odděleních, odkud pacient na sál přichází. Příprava pacienta k operaci začíná mnohem dříve. Již v terénu u praktického lékaře. V den operace se provádí bezprostřední příprava, která je naordinována ošetřujícím lékařem. Sestra u lůžka o pacienta pečuje až do odvezení na operační sál. Vysvětluje, uklidňuje. Tomu říkáme edukace. V přípravně sálu se pacient nejdříve setká s anesteziologickou sestrou. Ta znovu zkontroluje podle stanoveného standardu dotazem a vizuálně např. odlakované nehty, stav chrupu, zda pacient nic nejedl a nepil. Na operačním sále předá pacienta anesteziologovi. Lékař anesteziolog se představí, zkontroluje dokumentaci. Celý tým dbá, aby byl pacient co nejméně stresovaný. Operujeme i děti, rodiče mohou děti doprovázet až k operačnímu sálu. Odlišná situace nastává u akutních operací nebo tam, kde je pacient přímo ohrožen na životě. Tam se nemluví, tam se koná. Každý ví, kde je jeho místo.

Zatím jsme ponechali stranou otázku nástrojů potřebných k operaci. Kdo je nachystá?

To je samozřejmě velmi důležitý bod všech operací. Centrální sály a centrální sterilizace tvoří jedno oddělení. Na sterilizaci se tým pracovníků stará o nástroje, materiál, aby byly přesně připravené na určitý typ operace. Velkou výhodou je přímé napojení ze sálů na sterilizaci. “Čisté a špinavé provozy se nesmí křížit“. Jsem velmi vděčná projektantům, že již při prvních nákresech jsem byla zvána k diskuzi. Centrální sterilizace poskytuje služby nejen naši nemocnici ale i pro soukromé lékaře, kosmetická, pedikérská studia. Při technické havárii vypomáháme i jiným nemocnicím v okolí.

Kdo ručí za to, že k operaci má tým všechny potřebné nástroje?

My dva, tedy primář a vrchní sestra. Ke každé operaci se vyhotovuje lékařský a sesterský protokol. Po sesterské linii se do protokolu zapisuje použitý zdravotnický materiál, přístroje, které byly použity včetně výrobních čísel, implantáty, zakládají se sterilizační testy. Po operaci se kontrolují nástroje, počítá se použitý materiál. Lékař vystaví operační protokol. Vše je součástí chorobopisu.

To je asi spousta administrativy?

Ano a stále přibývá. Hlavně ta, která přímo s operačním výkonem nesouvisí. Jeden z důležitých administrativních výkonů je přesná evidence implantátů, která přichází od firem a ponechávají se v pacientovi. Dlahy, hřeby, šrouby, kloubní náhrady umělé cévy atd. Uvedu příklad: když si někdo zlomí jednu kost např. v noze, dostane dlahu s osmi šrouby. Každý implantát má své evidenční číslo, podle kterého se musí objednat a doplnit do soupravy. Každý omyl, chyba při zařazení zápisu znamená komplikaci a improvizaci. Proto se provádí několik kontrol při každém zápisu a objednávání. Je dost „papírů“, které musíme vyplňovat, ale přísný řád má svůj účel.

Pane primáři, a co když selže technika? Stoly jsou na elektrické zvedání….

Pravdu? Když se něco rozbije, jdu se na to nejdříve podívat, než to odešlu k opravě. Umím spravit spoustu věcí, jejichž oprava by stála spoustu peněz.

Technika a manuální zručnost je tedy Vaší silnou stránkou?

Jsem docela manuálně zručný a baví mě to, hodně kutím. Mám doma dílnu, se spoustou vybavení. Už jako kluk jsem se motal otci při práci v dílně. Je to prostě bonus, který vám práci usnadní. Pomáhá mi to v práci operatéra, traumatolog by měl být manuálně zručný.

Jak relaxujete?

Kromě práce doma v dílně ještě rád sportuji. Hraji stolní tenis – krajský přebor za obec Bernartice, také si rád zahraji tenis, a samozřejmě lyžuji.

A vrchní sestřička?

Od každého něco. Povinností mám víc jak dost ale najdu si čas, abych vzala kolo, lyže. Rychlý relax je pro mě plavání a sauna.

Jak dlouho s panem doktorem Krohem spolupracujete?

Na operačních sálech 11 roků, 14 roků jsme spolupracovali na chirurgii, kde jsem byla vrchní sestra.

Cítím ve vašem týmu dobré energie, spokojenost. Je mi mezi Vámi dobře a vypadá to, že Vám nic nechybí. Kdybyste si přece jen mohli něco přát, co byste potřebovali?

Více času….

Děkuji. Zdenka Hanyšová Celá