Nervosvalová onemocnění

Pohyb je zajišťován tzv. nervosvalovou soustavou, kde svaly jsou cílovým výkonným orgánem pohybu, který dostává povely z centrální nervové soustavy (CNS- mozku a míchy) prostřednictvím periferních nervů. Z různých příčin může dojít k poruše v jakékoli části tohoto systému: v periferním (např. končetinovém) nervu – ve spojení nerv-sval a ve svalu samotném. To se projeví jednak obtížemi, které jsou společné pro celý systém (sval. slabost, únava, nižší svalové napětí, úbytek sval. hmoty, záškuby ve svalech, křeče,…) a dalšími příznaky, které jsou charakteristické pro konkrétní postiženou oblast.

Onemocnění periferních nervů (neuropatie)

Kromě toho, že nervy vedou informace pro sval z CNS, některé z nich také zajišťují přenos informace opačným směrem, tedy z periferie do CNS. Proto se při onemocnění periferních nervů mohou také objevit poruchy citlivosti, jak ve smyslu minus (snížení vnímání čití až necitlivost), tak plus (bolest, pálení, mravenčení, brnění adal.).

Neuropatie lze dělit dle počtu postižených nervů na mononeuropatie (postižen je jeden nerv) a polyneuropatie (více nervů).

Nejčastější příčinou mononeuropatií jsou úrazy – poranění otevřená (např. řezné nebo tržné rány), dále poranění uzavřená jako natažení, ztlačení nervu (dlouhodobým tlakem zvnějšku – opíráním o loket, zápěstí, koleno, event. nesprávně přiloženým sádrovým obvazem). Nerv může být stlačen i v anatomických zúženích mezi svaly a vazy – např. známý karpální tunel na zápěstí.

Příčinou polyneuropatií jsou vždy celková (systémová) onemocnění. Ta jsou vrozená, častěji ale získaná. Příčin je mnoho. Mohou být komplikací diabetu, onemocnění štítné žlázy, jater, ledvin, může jít o důsledek nadměrného pití alkoholu. Další příčinou je nedostatek některých složek ve stravě (např. vitaminů skupiny B), vliv toxických látek (těžkých kovů a zmiňovaného alkoholu), zánětlivá autoimunitní onemocnění, zhoubná onemocnění a další. V některých případech se příčinu nepodaří objasnit.

Onemocnění svalů (myopatie)

Jde o postižení svalu na úrovni výkonného orgánu svalu. Lze sem řadit i poruchu přenosu vzruchu z nervu na sval.

Dominujícími obtížemi jsou únava, slabost končetin, porucha řeči, mimiky, chůze, dvojité vidění křeče a další. U některých onemocnění mají tyto příznaky svá specifika, například se opakováním pohybů zhoršují nebo naopak zlepšují, únava se horší během dne, jsou postiženy jen některé svalové skupiny ,… Při některých onemocněních může být postižen i srdeční sval, vyskytují se kožní projevy a další.

Příčin onemocnění svalů je mnoho, jsou v podstatě vždy systémové. Mohou být vrozené s různou formou dědičnosti, zánětlivé, mohou být komplikací onemocnění štítné žlázy a jiných orgánů s produkcí hormonů adal.

Vyšetření u neuropatií a myopatií

Základem vyšetření je podrobný rozhovor lékaře s pacientem (anamnéza) ke zjištění výskytu a rozsahu potíží. Lékař se musí informovat i o všech onemocněních, pro která je nebo byl pacient léčen a o lécích které užívá. Dále je třeba zhodnotit i závažnost výskytu některých onemocnění v rodině (pokrevní příbuzní).

Dále lékař provede podrobné neurologické vyšetření, které ho již může směřovat k určité diagnóze. Pokud je to nezbytné, provede i některé specielní testy (např. na výdrž), současně provede základní interní vyšetření.

Následuje vyšetření krve, a to jak sedimentace a krevního obrazu, tak biochemický profil k ozřejmění stavu vnitřního prostředí, funkce vnitřních orgánů (jater, ledvin), k vyloučení onemocnění žláz produkujících hormony (diabetes, onemocnění štítné žlázy). Při podezření se provádějí další podrobné testy (přítomnost zánětlivých známek v krvi, toxikologický rozbor, vyšetření svalových markerů,…). Obdobně se provede i vyšetření moči.

Většinou je nutné provést i RTG vyšetření plic, ultrazvuk břicha a další. Při úrazech je nutno vyšetřit danou oblast rentgenem event. počítačovým tomografem (CT), ultrazvukem nebo magnetickou rezonancí (MR).

Standardním vyšetřením při nervosvalových onemocněních je elektromyografické vyšetření, při kterém je možno zjistit poruchu vedení vyšetřenými nervy, určit typ a rozsah event.místo postižení nervů. Specielními technikami lze ozřejmit poruchu přenosu informace z nervu na sval. Užitím jehlové myografie je možno potvrdit poruchu činnosti svalu jakožto výkonného orgánu. V indikovaných případech se provádí odběr mozkomíšního moku k vyloučení zánětlivého postižení nervového systému.

Existuje řada dalších specielních vyšetření, která se neprovádějí běžně, ale pouze pokud jsou přínosem pro další postup (odběr vzorku svalu, nervu, genetické vyšetření pacienta a rodinných příslušníků,…). Do celkového vyšetření jsou podle obtíží a zjištěných výsledků zapojeni lékaři dalších oborů (především internista adal.). Škála vyšetření je velmi široká, proto je na ošetřujícím lékaři, aby vybral ta z nich, která budou mít největší přínos pro daného nemocného.

Léčba nervosvalových onemocnění

Léčba záleží na zjištěné příčině obtíží.

Úrazové a útlakové mononeuropatie někdy vyžadují chirurgický zásah, jindy se podávají medikamenty spolu s rehabilitací.

Polyneuropatie vyžadují celkovou léčbu. V zásadě je potřeba léčit příčinu onemocnění (metabolickou nebo hormonální poruchu, zánět, nádor), eliminovat toxickou noxu (těžký kov, lék, alkohol,…). Podávají symptomatické léky na zmírnění obtíží (omezují bolest, mravenčení adal.). Obdobně je tomu i v léčbě onemocnění svalů – myopatií. Pokud je známa příčina myopatie a je léčbou ovlivnitelná, je třeba začít u ní. Podávají se protizánětlivé léky (steroidy, cytostatika, imunopreparáty,…), léky usnadňující nervosvalový přenos, rovněž se podává symptomatická léčba. Používá se rehabilitace. U řady diagnóz je indikována léčba lázeňská. Pokud to stav pacienta vyžaduje, může mu lékař zajistit řadu kompenzačních pomůcek (hole, berle, vozík,…).