Léčba ran a prevence jejich infekcí je důležitá součást péče o pacienta

Hojením ran, prevencí infekce ran a péčí o pergamenovou kůži se zabýval květnový seminář, kterého se účastnily sestřičky z celé naší nemocnice i mimo ni.

„Důležité jsou účinky takzvaného vlhkého hojení, Jedná se o léčbu defektů založenou na principu udržování vlhkosti v ráně po celou dobu léčby. Rána se tak hojí rychleji, klesá počet nutných převazů a snižuje se bolestivost při převazech. Tím dochází ke zvýšení komfortu pacienta i menšímu zatížení ošetřovatelského personálu,“ vysvětlila hlavní sestra nemocnice Jarmila Wonková.

Zajímavé byly podle sester – účastnic semináře – ukázky péče o porty, píky a periferně zaváděné žilní katétry. O co se jedná? Jsou to vlastně také „rány“, které je třeba pravidelně ošetřovat, aby se nezanítily. „Port je systém uložený kompletně v podkoží a využívá se při neustálém vstupu do jiných dutých částí lidského těla. Indikací k zavedení portu je předpokládaná dlouhodobá intravenózní léčba, například chemoterapie, dlouhodobá žilní výživa, dlouhodobá analgetická léčba. Výhodou portu je rychle a snadno dostupný přístup do centrální žíly, minimální bolestivost při napichování portu, neomezuje pacienta, minimalizuje rizika infekce Při správném ošetřování může být zaveden dlouhodobě a je komfortní pro pacienta i pro lékaře,“ vysvětlila vrchní sestra ARO Lenka Vomlelová a dodala, že se využívají hlavně u onkologických pacientů.

Periferně zaváděné centrální žilní katétry se využívají tam, kde nelze zavést port. Používají se k zajištění přístupu k žíle u pacientů, u kterých je indikována déletrvající antibiotická terapie, chemoterapie, biologická léčba nádorů. „Pacienti tak mohou mít dlouhodoběji zaveden vstup do žíly (až 6 měsíců) a díky tomu mu může být pravidelně aplikováno antibiotikum bez neustálého nového napichování. Také mu tak zajišťujeme pravidelnou chemoterapii či biologickou léčbu nádorů,“ uvedla Lenka Vomlelová. Výhodou zavedených „vstupů“ je, že když se o ně pacient naučí starat, může být v domácím ošetřování.

Tyto uvedené vstupy jsou také „rány“, o které je třeba neustále pečovat a musí být bezpečně ošetřovány. „Sestra musí vždy přemýšlet, jak tento vstup vhodně ošetřit, protože každý pacient je jiný,“ uvedla Jarmila Wonková. Dodala, že školením si sestřičky osvojily sestřičky nové trendy této péče, měly možnost si vyzkoušet nový materiál, podělit se o zkušenosti z jiné nemocnice a zhlédly kazuistiky (postupy u reálného pacienta doložené fotografiemi), které představila sestra z praxe.

Za firmu Promedika na semináři přednášeli Kateřina Palušáková (hojení ran) a Lukáš Jirků (porty, PICC). „Líbila se mi forma předávání zkušeností od lektorů, sestry si radily. Protože to, co je dané odbornou literaturou, ne na každého člověka funguje. Co působí u jednoho, nezabírá třeba u druhého a sestřičky musejí přemýšlet a zkoušet další možnosti, co konkrétnímu pacientovi na tu ránu dát jak z hlediska dlouhodobosti, tak z hlediska druhu onemocnění, kterým trpí,“ vysvětluje hlavní sestra. „My pacienta nesmíme poškodit, chceme pro něj to nejlepší. V tomto směru musím naše chirurgické sestry pochválit, mají dobré zkušenosti a neustále je rozvíjejí,“ uzavřela Jarmila Wonková.

Zdenka Hanyšová Celá