Na trutnovské neurologii rozvíjejí péči o pacienty s poruchou polykání
Schopnost polknout stravu nebo tekutinu bez potíží je pro zdravé jedince samozřejmostí. Avšak pacienti, kteří prodělali určitou chorobu, nebo se s ní stále potýkají, mohou mít s polykáním vážné obtíže. Dysfagii, jak se poruše polykání odborně říká, se věnují na neurologickém oddělení trutnovské nemocnice. Pravidelně zde sledují pacienty po cévní mozkové příhodě a spolupracují s dalšími odděleními nemocnice a s klinickou logopedkou.
„Dysfagie může představovat obtíže s polykáním slin, tekutých či pevných konzistencí stravy, a to v jakékoliv fázi polykacího aktu – ústní, hltanové či jícnové,“ objasňuje logopedka Jana Maissnerová z neurologického oddělení. „Polykání může být pro pacienty bolestivé, mohou mít poruchu kontroly nad soustem, někteří mohou při polykání vdechnout pevnou stravu či tekutinu do dýchacích cest nebo trpět zpětným tokem tekutin. V těžkých případech nejsou pacienti schopni polknout žádnou konzistenci stravy včetně slin.“ Dodala, že poruchy polykání se objevují jak u dětí, tak u dospělých. Mohou být vrozené, získané postupně nebo náhle.
Obtíže při polykání mohou způsobit řadu komplikací, například zápal plic, podvýživu a dehydrataci, proto v trutnovské nemocnici začali této problematice věnovat větší pozornost a zavedli zde několik zásadních změn. Na některých odděleních pracuje proškolený ošetřující personál a na neurologii platí pravidla pro systematické sledování poruch polykání, která jsou důležitou součástí komplexní péče o pacienta po cévní mozkové příhodě. „Navázali jsme také bližší spolupráci s oddělením ORL, fyzioterapeuty a dietními sestrami. Poruchy polykání diagnostikujeme a dále postupujeme ve spolupráci s klinickou logopedkou Ivanou Hanušovou,“ vysvětlil primář oddělení neurologie a iktového centra Michal Bednář.
Co nemocný při vyšetření polykání podstoupí?
„Před podáním prvního sousta stravy nebo tekutin pacientovi po cévní mozkové příhodě provedu test nazvaný GUSS, který trvá jen několik minut,“ řekla sestra neurologického oddělení Petra Pešková. „V rámci předtestového vyšetření posoudím stav bdělosti pacienta, jeho schopnost kašle nebo odkašlání a polykání slin. Pokud pacient vše bez problému zvládne, pokračuji s přímým testem polykání. Tím se již u pacienta hodnotí jeho schopnost polknout zahuštěnou tekutinu, tekutinu a následně pevnou stravu. Sleduje se také, zda se pacient během testování nezakašle či mu podané sousto nevypadává z úst nebo zda se mu po polknutí nezmění hlas.“ Výsledky testu dostává k posouzení ošetřující lékař, který v případě ohrožení pacienta dysfagií osloví klinickou logopedku. Ta pacientovi provede klinické logopedické vyšetření.
Spolupráce s oddělením ORL
„Na základě výsledků vyšetření stanovím stupeň pacientových obtíží a dávám doporučení k dalšímu postupu. Jelikož je takto možné posoudit pouze vědomou fázi polykání, provádíme v některých případech ve spolupráci s lékaři z oddělení ORL objektivní vyšetření polykacího aktu, flexibilní videoendoskopii,“ vysvětluje klinická logopedka Ivana Hanušová. Jedná se o vyšetření, díky kterému lze zhodnotit stav jednotlivých anatomických struktur a jejich funkcí, průchod stravy různé konzistence především na úrovni hltanu a případně i efekt kompenzačních technik nebo polykacích manévrů. „ORL lékař zavede pacientovi endoskop a logoped nechává pacienta polknout nejprve zahuštěnou tekutinu, tekutinu a poté pevnou stravu. Společně sledujeme průběh polykání a následně vše hodnotíme,“ popsal primář ORL Aleš Palla.
Následuje logopedická terapie
S pacientem pak následně pracuje logoped. „Na diagnostiku navazuje samotná logopedická terapie, která využívá kompenzační a terapeutické techniky. Mezi kompenzační techniky patří například správné polohování pacienta, úprava konzistence stravy a tekutin či užití pomůcek, k terapeutickým technikám se pak řadí cvičení jazyka, rtů, čelisti, tváří a měkkého patra, cvičení kontroly rozsahu pohybů hrtanu a hltanu či polykací manévry,“ vysvětlila Jana Maissnerová. "Za velký úspěch považuji započetí multioborové spolupráce v péči o pacienta s dysfagií. Tomu se nyní věnuje jednak klinický logoped, ošetřující lékař neurolog, ORL lékař, dále nutriční specialista, zdravotní sestry, ale i ergoterapeuti a fyzioterapeuti.“
Zdenka Hanyšová Celá, komunikace s veřejností
